Historie budovy

První psané zmínky o tomto historickém domě se datují do roku 1415, kdy byl dům vlastněn důležitým představitelem české katolické šlechty, Mikulášem Zajícem z Hazmburka, který byl zarputilým nepřítelem husitů a zastáncem krále. Během husitského povstání v roce 1420 byla Malá Strana z velké většiny zdevastována a spálena, ani dům Mikuláše Zajíce neunikl svému osudu. Dům byl posléze prodán za velmi nízkou cenu v šedesátých letech 15. století. Nicméně byl přestavěn a zřejmě na konci 15. století, či na počátku století 16. byly propojeny dva sousedící domy, které v současné době tvoří půdorys současného sídla. Na počátku 16. století v domě bydlel Albrecht Rendl z Ušan, podkomoří království českého, který v roce 1518 dům prodává vladykovi Wolfu Ždárskému. Další, avšak naprosto zničující oheň na Malé Straně propuknul v r. 1541, kdy většina Malé Strany tomuto požáru podlehla, stejně tak jako tento historický dům a jeho nejbližší okolí. Renovační práce byly pomalé až do r. 1583, kdy se do Prahy přestěhoval císařský dvůr Rudolfa II, což přispělo k mohutné regeneraci a přeměně Malé Strany. Není divu, každý toužil být císaři co nejblíže.

Bylo to právě v této době, kdy byl dům přestavěn v renesančním stylu a zakoupen dvorským tkaničkářem, Michaelem Langrandem z Burgundska. Cena, kterou za dům zaplatil nebyla až tak vysoká v porovnání s cenou za sousední domy, nicméně po dobu deseti let, co Langrand dům vlastnil, se cena domu ztrojnásobila, což bylo zajisté znakem velkých rekonstrukcí a zdokonalení, kterými dům prošel.

Renesanční rekonstrukce domu vyústila ve dvou podlažní budovu s renesančními štíty a tuto podobu si dům zachoval až do konce 17. století. Historické prameny ukazují, že slavný pozdně barokní malíř Petr Brandl (1668 - 1739) strávil šest let svého života v tomto domě a také máme záznam, že v r. 1687 vdova po Michalu Brandlovi, otce Petra Brandla, prodala dům za 1500 zlatých Tomáši Ignáci Pretschnerovi a jeho ženě. Jedna celá místnost v Národní galerii v Praze je věnována dílu tohoto velkého umělce, který proslul svou technikou malby. Na plátno nanášel barvu v silných vrstvách, aby stopy štětce či malířského nože byly jasně viditelné. Někdy též míchal barvu přímo na plátně. Poté co barvy uschly, nanesené silné vrstvy barev vytvářely texturu, která vyvolává pocit, jako by namalované postavy vycházely z plátna.